Byl vydán císařem Josefem I. v roce 1707 a v roce 1708 byl přeložen do češtiny. Zároveň ponechával v platnosti původní předpisy trestního práva. Následující řádky stručně shrnou jeho význam.
Nový zákoník poprvé zavádí tzv. torturu, neboli právo útrpné, kterým se mučení stává součástí vyšetřování zločinů, přičemž právě díky jemu mělo být dosaženo přiznání. (Viz Artikul 16., str. 45). Poprvé bylo též zavedeno inkviziční řízení.
Podpůrným pramenem se stal hrdelní řád Karla V., který jej v roce 1532 vydal pod názvem Constitutio criminalis Carolina.
Jedním z velkých zločinů bylo též tzv. čarodějnictví, za který následoval zpravidla trest smrti. Nejznámější případy čarodějnictví zpracoval ve svém románu Kladivo na čarodějnice Václav Kaplický a podle románu natočil v roce 1969 stejnojmenný film režisér Otakar Vávra.
Důležitou součástí zákoníku byl princip odstrašení. Uložený trest měl svou výškou odstrašit nejen pachatele, ale především ostatní lidi ve společnosti.
Zmíněná tortura (právo útrpné) – mučení (tento termín je v zákoníku běžně užíván) dle mínění autorů je součástí výkonu trestního práva a byla pod kontrolou státu. Zákoník uvádí pět stupňů tortury, a to:
1) šněrování rukou
2) Palečnice
3) Španělská bota
4) natahování na skřipec
5) pálení ohněm.
Tyto stupně mučení mohly být opakovány i tři dny po sobě, přičemž podle zákoníku nemohli být mučeni šlechtici, chlapci do 18 let, dívky do 15 let a lidé nad 70 let. Též nebylo možné mučit těhotnou ženu a bylo nutno počkat do skončení šestinedělí.
Trestní zákoník Josephina platil do roku 1768, kdy byl nahrazen novým trestním zákoníkem císařovny Marie Terezie.
Fotografie pochází z digitalizovaného českého překladu z roku 1708 pořízeného Vědeckou knihovnou v Olomouci.
