V roce 1707 byla provdána za mnohem staršího Václava Josefa hraběte Lažanského z Bukové (narozen 1673), majitele manětínského panství. Narodily se jim 4 děti, přičemž poslední, dcera Marie Josefa, se narodila ve stejném roce, kdy její otec zemřel – 1715.
V roce 1711 prodal Václav Josef manětínské panství své vlastní ženě za 180 tisíc zlatých, přičemž si ponechal předkupní právo. Následně se odstěhoval na Chříč, kde zemřel. Po jeho smrti panství připadlo manželce a jejím synům.
V září 1712 postihl Manětín ničivý požár, který zničil a poničil téměř celé město. Díky lásce k umění mladé hraběnky Marie Gabriele bylo město včetně honosného zámku znovu vybudována. Marie Gabriela pozvala na své panství významné umělce vrcholného baroka, a to např. malíře Petra Jana Brandla, sochaře Josefa Herschera nebo tyrolského stavitele Jana Jiřího Hesse.
Naproti zámku byla vybudována sochařská galerie Ctností (proto se též někdy Manětínu říká Západočeský Kuks) spolu s kamennými vázami, ve kterých se při příležitosti hraběnčiných narozenin zapalovaly řecké ohně.
Hraběnka si též uměla užívat života a stala se ve své době ojedinělou emancipovanou a známou šlechtičnou. Při své cestě do Itálie si od dvou papežů přivezla ostatky dvou světic – Justiny a Inocencie – které jsou uloženy v děkanském kostele sv. Jana Křtitele. Z téže cesty si jako osobního sluhu přivezla i černocha.
Ze zahraničí si nechala dovážet různé laskominy a na jejím stole se tak např. objevily i makaróny, v té době ještě ojedinělý pokrm v českých zemích.
Vášnivě ráda hrála karty a do svých účtů si zapisovala, kolik kdy prohrála. Pořádala velkolepé společenské akce ať už v Manětíně, či v Praze, kde Lažanští vlastnili palác. Milovala hudbu a ochotnické divadlo, kteréžto nechávala na svém dvoře hrát.
Ke konci života působila jako abatyše ústavu šlechtičen na Novém městě pražském.
