Umístěná v exteriéru, tvoří soubor vynikajících uměleckohistorických, urbanistických a krajinotvorných hodnot plzeňského regionu. Světecké a mariánské sloupy a pilíře, sochy světců, světic a ctností doprovázely život mnoha generací, které se k nim obracely s posvátnou úctou. K významným památkovým celkům patří unikátní barokní soubor soch v městě Manětíně a jeho okolí, jenž vznikl mezi lety 1680 a 1780. Věhlas města, označovaného za západočeský Kuks nebo perlu západočeského baroka, spoluvytvářeli dynastie barokních sochařů rodin Borovců (Štěpán a Václav) a Herscherů (Josef a Ondřej). Kamenné skulptury, boží muka, kříže a drobná sakrální architektura lemují cesty a zdobí četné návsi českého jihozápadu. K pozoruhodným sochařům Plzeňska patří především plzeňští sochaři Kristián a Lazar Widmannové (Plzeň, Křimice, Žinkovy, Vejprnice) a pozdně barokní sochař Karel Legat (Kladruby, Mariánská Týnice). Řada lokálních tvůrců opakovala osvědčené a kodifikované ikonografické předlohy světců v četných variantách, které objednávala města, farnosti, šlechta i zbožní jednotlivci.
Barokní sochařství
Galerií pod širým nebem lze nazvat unikátní celky i významné solitéry kamenných skulptur. Baroko přineslo oživení volné krajiny a intravilánu měst a městeček Plzeňska četnými kamenosochařskými výtvarnými díly.
