7 smrtelných hříchů:
Pýcha (superbia)
Nejvážnější hřích, ze kterého pochází ostatní smrtelné hříchy. Je s ním spojován sám Lucifer. Za pýchu můžeme označit takové vlastnosti, jakými jsou narcismus, namyšlenost, nadutost, povýšenost nebo opovrhování druhými.
Lakota (avaritia)
S tímto hříchem je spojován démon Mamon. Ten je spojen s nezřízenou touhou po majetku, přepychem, nenasytností, hrabivostí, ale též s krádežemi a úplatkářstvím. Bývá označován jako hřích přemíry.
Závist (invidia)
S tímto hříchem je spojován démon Leviatan. Lidem trpící závistí zašívali zavřené oči drátem, jak v druhé části své Božské komedie – Očistci – uvádí Dante Alighieri. Závist je spojená s žárlivostí, kdy člověk touží získat majetek či další hmotné či duševní statky i za cenu zavrženíhodných činů.
Hněv (ira)
S tímto hříchem je spojován zlý démon a nepřítel Boha a lidstva Satan, který je protivníkem Ježíše Krista. Z tohoto důvodu se z něho stává Antikrist a zároveň je chápán jako synonymum zla. Mezi hřích Hněvu patří též nenávist, vztek, násilí, předsudky, diskriminace, ale též množství nekontrolovatelných pocitů zlosti a nenávisti. Lidé trpící tímto hříchem se neštítí vraždy a genocidy.
Smilstvo (luxuria)
S tímto hříchem je spojen démon Asmodeus, neboli ďábel rozbíjející manželství. S tímto hříchem se pojí chtíč, znásilnění nebo zvrhlost. Přes svůj původní význam jako jakékoliv přemrštěné touhy po sexuálním uspokojení je dnes vnímán jako fyzické naplnění této touhy. Dante Alighieri označuje chtíč za „přílišnou lásku k jiným“.
Obžerství (gula)
S tímto hříchem je spojen démon Belzebub. Hřešící člověk trpí nenasytností, a to především v oblasti přespřílišného požívání nápojů a potravin.
Lenost (acedia)
Démonem tohoto hříchu, který byl původně hříchem smutku, je Belfegor. Člověk trpící tímto hříchem nechce využít svých schopností, odmítá starat se o sebe i o druhé. Zároveň odmítá uposlechnout hlas svého svědomí. V současném výkladu se jedná o apatii nebo depresi.
7 ctností:
Pokora (humilitas)
Člověk si uvědomuje a pociťuje svoji nedokonalost, která může pocházet z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vůči požadavkům vyšších bytostí. Takový člověk se chová skromně, není sobec a má respekt, přičemž není oslněn vlastní osobností.
Štědrost (liberalitas)
Opak lakoty, potlačuje chamtivost nebo egoismus. Bývá spojována s velkorysostí, láskou, uskutečňováním šlechetných činů a myšlenek. Zároveň je středem mezi zmíněnou lakotou a rozhazovačností.
Přejícnost (humanitas, charitatis)
Ctnost charakterizuje laskavost, lidskost, obdiv a charita. Nechybí ani soucit nebo přátelství bez předsudku.
Mírumilovnost (patientia)
Tuto ctnost charakterizuje shovívavost a odolnost snášet utrpení dosažené sebeovládáním, umírněností a zdrženlivosti. Konflikty jsou řešeny mírumilovně i přesto, že druhá strana může činit násilné věci. Vyjadřuje i schopnost odpuštění, smilování se nad hříšníky. Mezi vlastnosti náležející k této ctnosti náleží i trpělivost, shovívavost a vyrovnanost.
Cudnost (castitas)
je ctnost spojená se zdrženlivostí, bezúhonností a čistotou duše. Zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenky pomocí vědomého zdokonalování se.
Střídmost (frenum)
je spojena se sebekontrolou, zdrženlivostí, umírněností a sebeovládáním se.
Činorodost (industria)
Tuto ctnost charakterizuje energická pracovní morálka spojená s dobrým hospodařením s čase, ale také s úsilím, pracovitostí, pílí, přičinlivostí a iniciativou. Zároveň se takový člověk vyvarovává hřichu Lenosti.
